Něco málo o nás

 

 Jmenuji se Štěpánka Vávrová a studuji vysokou školu: univerzitu Tomáše Bati, obor Logistika a management. Mezi mé koníčky, jak už vyplývá ze stránek, patří psi. A tak alespoň pár slov na úvod.

Pocházím z rodiny, kde zvířata dříve byla tabu a moje první zvíře byla andulka, kterou jsem ani nemívala doma, jelikož mamka i já jsme alergici (po pár letech později jsem zjistila, že se alergie dá vyléčit když si domů pořídíte pár chlupatých potvůrek :)))).  Stále jsem toužila po zvířatech tak jsem dostala alespoň králiky, kteří si se mnou užívali, jelikož jsem je stále tahala na vodíku :D.

Postupem času se k nám dostala kočka Katka, která je jakoby ,,zakladatelkou,, naší chlupaté rodiny a tou to všechno začalo. Katka je neskutečnou osobností, nic ji nedokáže rozhodit, ničeho se nebojí, miluje lidi a hlazení. Dnes ji je už asi 10 let, ale někdy má nálady jako malé kotě. Na jednu stranu ji lituji, protože ona tu byla první, byl to největší mazel, pěkně rozmazlený – no takový jedináček :D. A ona přivítala všechny členy rodiny a musela se nějak smířit s tím, že už není na prvním místě, jak byla dříve zvykla.

Po pár letech později jsem konečně ukecala rodinu na nějakého alespoň malého pejska, jelikož mě v tu dobu nic malé skladného ,,do tašky,, nenadchlo tak jsem si vybrala Yorkšírského teriér. Když se mě člověk zeptá, proč jsem si pořídila zrovna Yorkšíra, tak nejsem schopna odpovědět. Dneska už vím, že to byla nejlepší volba, co jsem kdy udělala. Protože ta malá chlupatá potvůrka co je všude slyšet, má v sobě neskutečné srdíčko, je schopný pro mě udělat cokoliv, jenom aby se zavděčil. Jeho jediná špatná vlastnost je uštěkanost, ale na druhou stranu má hodně dobrých vlastností. Někdy mi přijde jako malá borderka, aportíky přímo miluje, když cvičíme, tak jeho nedočkavost a jeho nadšení je někdy i neskutečné :)) To je prostě můj dokonalý pes :D.

Dalším členem rodiny se stala perská kočka Maggie, jelikož jsme dospěli k závěru, že já jsem pejskař a mamka je kočičí máma. Tak jsme si rozdělili zvířata. Jenomže já jsem měla stále o jednoho pesana míň :D

A tak po 21 letech, se mi konečně splnil můj sen a měla jsem alespoň malé pochopení pro pořízení většího psa. Sen z dětství se sice nesplnil a to pořízení německého ovčáka, který mě doufám čeká někdy později. Jelikož jsem chtěla psa, s kterým se hlavně budu věnovat agilitám a poslušnosti, a chtěla jsem psa většího vzrůstu a už několik let jsem byla zahleděná do bearded collií, moje volba byla jasná… Budu se asi opakovat, ale zase jsem si nemohla vybrat lépe, co se týká plemene. Kdo objeví bearded collii, tak musí být stále spokojený, jako jsou ony. Ten jejich výraz když běží vypovídají ovšem,  ony se prostě umějí smát :D a kdo říká, že psi se nesmějí, tak asi nikdy nepoznal psy…